Životní minimum je hranice příjmů určena k zajištění výživy a základních potřeb. Tato částka je upravena zákonem a bývá průběžně přizpůsobována zvyšujícím se životním nákladům. Životní minimum plní rozhodující úlohu při posuzování hmotné nouze. Je považováno také za sociálně – ochrannou veličinu. Rovněž se využívá například v soudní praxi pro stanovení alimentů, pro stanovení nezabavitelné částky exekutorem apod. Životní minimum domácnosti tvoří součet částek životního minima všech členů domácnosti.
Existenční minimum
Existenční minimum je minimální hranice příjmů, které se považují za nezbytné k zajištění výživy a ostatních potřeb na úrovni přežití. Nelze ho použít pro nezaopatřené dítě, ani pro starobní důchodce či osoby v invalidním důchodu III. stupně. Využívá se minimálně, zejména tam, kde je zjevný nezájem o zvýšení životní úrovně svým vlastním přičiněním.
Co nezahrnují
Životní ani existenční minimum nezahrnují náklady na bydlení. Oblast bydlení se řeší příspěvkem státní sociální podpory – příspěvkem na bydlení, nebo v systému pomoci v hmotné nouzi – doplatkem na bydlení.
Společně posuzované osoby
Mezi společně posuzované osoby patří rodič a nezaopatřené děti, manželé, registrovaní partneři, děti zletilé – pokud žijí s rodiči ve stejném bytě a jiné osoby, které žijí v témže bytě pokud písemně neprohlásí, že spolu trvale nežijí, respektive nehospodaří. Společně posuzované osoby jsou rovněž osoby, které se přechodně , z důvodu přípravy na budoucí povolání zdržují mimo byt – tedy např. studenti, kteří přechodně žijí na internátě či koleji.