Zákon o životním minimu (Zákon č. 110/2006 Sb.)


komentářů 6


Tento zákon upravuje vše, co se týká životního a existenčního minima. Tedy především výši částky, komu náleží životní minimum, a také to jak se provádí výpočet a co může být zohledněno. Zákon platí již od 1. 1. 2007. Výše životního minima pak může být zvýšena i beze změny tohoto zákona to prostřednictvím pravidelného nebo mimořádného nařízení vlády

Plné znění  – zákon o životním minimu

Plněné znění zákona o životním minimu (Zákon č. 110/2006 Sb.):

§ 1 Předmět úpravy

(1)    Tento zákon stanoví životní minimum jako minimální hranici peněžních příjmů (dále jen „příjem“) fyzických osob (dále jen „osoba“) k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a existenční minimum jako minimální hranici příjmů osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití.

(2)    Tento zákon dále upravuje způsob posouzení, zda příjmy osob dosahují částek životního minima nebo existenčního minima.

(3)    Životní minimum ani existenční minimum nezahrnuje nezbytné náklady na bydlení; poskytování pomoci k zajištění úhrady nezbytných nákladů na bydlení stanoví zvláštní právní předpisy1).

§ 2 Životní minimum jednotlivce

Částka životního minima jednotlivce činí měsíčně 3 126 Kč. Za jednotlivce se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která není společně posuzována s jinými osobami uvedenými v § 4.

Životní minimum společně posuzovaných osob

§ 3

(1)    Pokud je osoba pro účely tohoto zákona posuzována společně s jinými osobami (§ 4), jsou částky životního minima odstupňovány podle pořadí osob. Pořadí posuzovaných osob se stanoví tak, že se nejdříve posuzují osoby, které nejsou nezaopatřenými dětmi, a poté osoby, které jsou nezaopatřenými dětmi. V rámci každé z těchto skupin posuzovaných osob se pořadí stanoví podle věku od nejstarší po nejmladší osobu. Věkem osoby rozhodným pro stanovení částek životního minima je věk, kterého osoba dosáhne v kalendářním měsíci, za který je životní minimum zjišťováno.

(2)    Částka životního minima osoby, která je posuzována jako první v pořadí, činí měsíčně 2 880 Kč.

(3)    Částka životního minima osoby, která je posuzována jako druhá nebo další v pořadí, činí měsíčně

a)      2 600 Kč u osoby od 15 let věku, která není nezaopatřeným dítětem,

b)      2 250 Kč u nezaopatřeného dítěte od 15 do 26 let věku,

c)       1 960 Kč u nezaopatřeného dítěte od 6 do 15 let věku,

d)      1 600 Kč u nezaopatřeného dítěte do 6 let věku.

(4)    Životní minimum osob, které se pro účely tohoto zákona posuzují společně, se stanoví jako úhrn částek životního minima všech těchto osob.

(5) Nezaopatřenost dítěte se pro účely tohoto zákona posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře2).

§ 4

(1)    Společně se pro účely tohoto zákona, není-li dále stanoveno jinak, posuzují

a)      rodiče a nezletilé nezaopatřené děti,

b)      manželé nebo partneři podle zvláštního právního předpisu2a); za partnera se pro účely tohoto zákona považuje také partner, se kterým občan členského státu Evropské unie uzavřel registrované partnerství na základě právních předpisů jiného členského státu Evropské unie, pokud tyto právní předpisy upravují vzájemnou vyživovací povinnost mezi partnery,

c)       rodiče a

1.       nezletilé děti, které nejsou nezaopatřené,

2.       zletilé děti, pokud tyto děti společně s rodiči užívají byt a nejsou společně posuzovány s jinými osobami podle písmene b) nebo d),

d)      jiné osoby, které společně užívají byt, s výjimkou osob, které písemně prohlásí, že spolu trvale nežijí a společně neuhrazují náklady na své potřeby3).

(2)    Bytem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor místností, popřípadě jednotlivá místnost, který podle rozhodnutí stavebního úřadu svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení.

(3)    Pokud bylo nezletilé nezaopatřené dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, neposuzuje se společně s druhým rodičem, nestanoví-li tento zákon jinak. V případě svěření dítěte do společné nebo střídavé péče rodičů se dítě posuzuje společně s tím rodičem, se kterým má být posuzováno podle souhlasného prohlášení rodičů. Rodiče mohou měnit toto prohlášení nejdříve po uplynutí kalendářního měsíce. Společně s nezaopatřeným dítětem se posuzuje pro účely tohoto zákona vždy rodič, který prohlašuje pro účely zvláštního právního předpisu4), že spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby3).

(4)    Za rodiče se pro účely tohoto zákona považuje též osoba, které bylo nezletilé nezaopatřené dítě svěřeno do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu; v tomto případě není dítě posuzováno společně se svým rodičem. Za rozhodnutí příslušného orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů se pro účely tohoto zákona považuje

a)      rozhodnutí soudu o svěření dítěte do výchovy jiné osoby než rodiče5),

b)      rozhodnutí soudu o osvojení dítěte6),

c)       rozhodnutí orgánu vykonávajícího sociálně-právní ochranu dětí o péči budoucího osvojitele o dítě nejméně po dobu 3 měsíců před rozhodnutím soudu o osvojení7),

d)      rozhodnutí soudu o ustanovení osoby poručníkem8),

e)      rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče podle zvláštního právního předpisu9),

f)       rozhodnutí orgánu vykonávajícího sociálně-právní ochranu dětí o dočasném svěření dítěte do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem, podle zvláštního právního předpisu10),

g)      rozhodnutí soudu o předběžném opatření o péči o dítě11).

(5)    Nezaopatřené dítě se neposuzuje společně s rodiči, pokud je na základě rozhodnutí příslušného orgánu v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež. Za plné přímé zaopatření se považuje zaopatření v ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež, poskytuje-li tento ústav (zařízení) dětem stravování, ubytování a ošacení.

(6)    Pokud společně užívají byt osoby, které lze společně posuzovat v rámci dvou nebo více okruhů společně posuzovaných osob, má přednost společné posuzování rodičů a nezaopatřených dětí; v ostatních případech se okruh společně posuzovaných osob stanoví podle jejich souhlasného prohlášení. Osamělý rodič společně užívající byt se svými rodiči se však posuzuje i s dítětem společně s rodiči.

(7)    Společně posuzovanými osobami podle odstavce 1 jsou i osoby, které se přechodně, z důvodů soustavné přípravy na budoucí povolání, zdravotních nebo pracovních, jakož i z důvodu dlouhodobého výkonu dobrovolnické služby, zdržují mimo byt, který užívají k bydlení.

(8)    Osoba, která je ve vazbě, ve výkonu ochranného opatření zabezpečovací detence nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, se v kalendářním měsíci nepovažuje za osobu společně posuzovanou, pokud tato skutečnost trvala po celý kalendářní měsíc; to neplatí, jde-li o společné posuzování matek s dětmi, které mají ve své osobní péči v době výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody.

§ 5 Existenční minimum

(1)    (1) Částka existenčního minima osoby činí měsíčně 2 020 Kč.

(2)    (2) Existenční minimum nelze použít u nezaopatřeného dítěte, u poživatele starobního důchodu, u osoby invalidní ve třetím stupni a u osoby starší 68 let.

Posuzování příjmů

§ 6

(3)    Pro posouzení toho, zda příjem osoby dosahuje částky životního minima nebo existenčního minima, se porovnává úhrn jejích započitatelných příjmů s částkou životního minima nebo existenčního minima. Pokud jsou však osoby posuzovány podle tohoto zákona společně, porovnává se úhrn započitatelných příjmů všech společně posuzovaných osob s úhrnem částek životního minima posuzovaných osob.

(4)    Nestanoví-li zvláštní právní předpisy jinak, zjišťují se příjmy posuzovaných osob vyplacené v kalendářním měsíci, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž se posuzuje, zda příjmy osob dosahují částek životního minima nebo existenčního minima.

§ 7

(1)    Za započitatelné příjmy se pro účely tohoto zákona považují

a)      příjmy ze závislé činnosti uvedené v zákoně o daních z příjmů12),

b)      funkční požitky uvedené v zákoně o daních z příjmů13),

c)       příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti uvedené v zákoně o daních z příjmů14),

d)      příjmy z kapitálového majetku uvedené v zákoně o daních z příjmů15, pokud nejde o plnění ze zákonného pojištění,

e)      příjmy z pronájmu uvedené v zákoně o daních z příjmů16),

f)       ostatní příjmy uvedené v zákoně o daních z příjmů, při kterých dochází ke zvýšení majetku17),

(2)    a to po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, po odpočtu daně z příjmů a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, pokud nebyly pojistné a příspěvek zahrnuty do těchto výdajů; příjmy z podnikání jsou však u osoby, která je poplatníkem daně z příjmů stanovené paušální částkou podle zákona o daních z příjmů18), předpokládané příjmy, a výdaji vynaloženými na jejich dosažení, zajištění a udržení jsou předpokládané výdaje, na jejichž základě byla stanovena daň paušální částkou.

(3)    Za započitatelné příjmy se pro účely tohoto zákona dále považují

a)      dávky nemocenského pojištění (péče) a důchodového pojištění a dávky úrazového pojištění, s výjimkou bolestného, příspěvku za ztížení společenského uplatnění, náhrady nákladů spojených s léčením a náhrady nákladů spojených s pohřbem,

b)      podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci19),

c)       plnění z pojištění pro případ dožití určitého věku,

d)      výživné a příspěvek na výživu rozvedeného manžela a neprovdané matce, s výjimkou těch uvedených příjmů, které byly vyplaceny z příjmů osoby, která se pro účely stanovení započitatelných příjmů považuje za společně posuzovanou osobu s osobou, která takové příjmy přijala,

e)      dávky státní sociální podpory, s výjimkou příspěvku na bydlení a jednorázových dávek,

f)       příspěvek na živobytí1),

g)      mzdové nároky vyplacené úřadem práce podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů20),

h)      příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob a jsou od této daně osvobozeny21), nejde-li o příjmy uvedené v písmenech a) až g) nebo v odstavci 5, s výjimkou

1.       příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků osvobozených od daně z příjmů fyzických osob22), kromě příjmů uvedených v písmenech i) a j),

2.       příjmů z prodeje nemovitostí a z odstupného za uvolnění bytu použitých k úhradě nákladů na uspokojení bytové potřeby,

3.       přijaté náhrady škody, náhrady nemajetkové újmy, plnění z pojištění majetku, plnění z pojištění odpovědnosti za škody a finančních prostředků na odstranění následků živelní pohromy,

4.       peněžní pomoci obětem trestné činnosti,

5.       sociální výpomoci poskytované zaměstnavatelem,

6.       podpory a příspěvků z prostředků nadací a občanských sdružení,

7.       příjmů plynoucích z doplatku na bydlení a mimořádné okamžité pomoci podle zákona o pomoci v hmotné nouzi22a),

8.       příjmu plynoucího z důvodu péče o blízkou nebo jinou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách22b), je-li tato péče vykonávána fyzickou osobou patřící do okruhu společně posuzovaných osob podle § 4,

9.       stipendií,

10.   odměn vyplácených dárcům za odběr krve a jiných biologických materiálů z lidského organismu,

11.   náhrad (příspěvků) pobytových výloh poskytovaných orgány Evropské unie zaměstnancům (národním expertům) vyslaným k působení do institucí Evropské unie,

12.   příjmu plynoucího ve formě daňového bonusu, a to ve výši po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, které se pro tento účel stanoví obdobně jako takové výdaje pro určení základu daně podle zákona o daních z příjmů23),

i)        zvláštní příplatek nebo příplatek za službu v zahraničí poskytovaný v cizí měně podle zvláštních právních předpisů vojákům a příslušníkům bezpečnostních sborů24) vyslaným v rámci jednotky mnohonárodních sil nebo mezinárodních bezpečnostních sborů mimo území České republiky po dobu působení v zahraničí, a to ve výši po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení, které se pro tento účel stanoví obdobně jako takové výdaje pro určení základu daně podle zákona o daních z příjmů23),

j)        příjem získaný ve formě náhrady mzdy, platu nebo odměny nebo sníženého platu nebo snížené odměny za dobu dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény podle zvláštních právních předpisů24a), a to ve výši po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení, které se pro tento účel stanoví obdobně jako takové výdaje pro určení základu daně podle zákona o daních z příjmů23),

k)      další opakující se nebo pravidelné příjmy.

(4)    Za příjem se považují též příjmy ze zahraničí obdobné příjmům uvedeným v odstavcích 1 a 2 v částce, v jaké byly vyplaceny, popřípadě po odpočtu výdajů, daní, pojistného a příspěvku uvedených v odstavcích 1 a 2.

(5)    Je-li příjem uvedený v odstavcích 1 a 2 vyplácen v cizí měně, přepočte se na českou měnu podle příslušného kursu vyhlášeného Českou národní bankou platného k prvnímu dni období, za které se zjišťuje příjem, není-li dále stanoveno jinak. Pro přepočet měn, u nichž Česká národní banka nevyhlašuje příslušný kurs, se použije kurs této měny obvykle používaný bankami v České republice k prvnímu dni období, za které se zjišťuje příjem. Je-li příjem vyplacený v cizí měně předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů, přepočte se na českou měnu způsobem platným pro účely daně z příjmů, a to v případech, kdy je obdobím, za něž se příjem zjišťuje, kalendářní rok.

(6)    Za příjem se nepovažuje příspěvek na péči25), část sociálního příplatku a příspěvku na úhradu potřeb dítěte náležející ze zdravotních důvodů26), dávky sociální péče poskytované vzhledem ke zdravotnímu stavu27) a zvláštní příspěvek k důchodu podle zvláštních právních předpisů28). Za příjem se dále nepovažuje příjem plynoucí z titulu spravedlivého zadostiučinění přiznaného Evropským soudem pro lidská práva ve výši, kterou je Česká republika povinna uhradit, nebo z titulu smírného urovnání záležitosti před Evropským soudem pro lidská práva ve výši, kterou se Česká republika zavázala uhradit28a).

§ 8 Způsob zápočtu příjmů z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti

(1)    Za započitatelný příjem za kalendářní měsíc se u osoby, která má nebo měla příjmy uvedené v § 7 odst. 1 písm. c), považuje

a)      částka odpovídající měsíčnímu průměru těchto příjmů za období uvedené v daňovém přiznání za předchozí zdaňovací období zahrnující kalendářní měsíce, v nichž byla alespoň po část měsíce vykonávána činnost, z níž měla osoba příjmy uvedené v § 7 odst. 1 písm. c),

b)      částka odpovídající jedné dvanáctině příjmů poplatníka daně z příjmů fyzických osob stanovené paušální částkou podle zákona o daních z příjmů18), není-li dále stanoveno jinak.

(2)    Za započitatelný příjem osoby uvedené v odstavci 1 se však považuje nejméně částka ve výši 50 % měsíční průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok s tím, že tato částka se zaokrouhluje na celé stokoruny dolů a vyhlašuje ji Ministerstvo práce a sociálních věcí na základě údajů Českého statistického úřadu sdělením uveřejněným ve Sbírce zákonů. Tato částka se považuje za minimální příjem osoby uvedené v odstavci 1 vždy od 1. července roku, v němž došlo k vyhlášení průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok, do 30. června následujícího kalendářního roku. Částka uvedená ve větě první se nepoužije, jde-li o osobu vykonávající výdělečnou činnost, která se považuje podle zákona o důchodovém pojištění za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost29), nebo o osobu, jejíž činnost se nepovažuje podle zákona o důchodovém pojištění za činnost osoby samostatně výdělečně činné proto, že tuto činnost nevykonává soustavně30).

(3)    U osoby samostatně výdělečně činné, která nemá příjem ze samostatné výdělečné činnosti, ale nepřerušila výkon této činnosti ani jí tato činnost nebyla pozastavena, se za příjem považuje částka uvedená v odstavci 2; to neplatí, jde-li o osobu vykonávající činnost, která se považuje podle zákona o důchodovém pojištění za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost29), nebo o osobu, jejíž činnost se nepovažuje podle zákona o důchodovém pojištění za činnost osoby samostatně výdělečně činné proto, že tuto činnost nevykonává soustavně30).

(4)    U osoby, která má nebo měla příjmy uvedené v § 7 odst. 1 písm. c) a za předchozí zdaňovací období nepodala přiznání k dani z příjmů a která není poplatníkem daně z příjmů stanovené paušální částkou, se vychází z těchto příjmů za zdaňovací období předcházející takovému období. V případě, že tato osoba v předcházejícím zdaňovacím období podnikatelskou ani jinou samostatnou výdělečnou činnost ještě nevykonávala, vychází se nejméně z poloviny částky uvedené v odstavci 2. U osoby, na kterou se nevztahuje nejnižší započitatelný příjem podle odstavce 2, se vychází z poloviny částky uvedené v odstavci 2 až do konce kalendářního měsíce, ve kterém podá daňové přiznání, nebo sama určí výši příjmu, pokud není povinna podat daňové přiznání.

§ 9 Zvýšení částek životního a existenčního minima

(1)    Částky životního minima stanovené v § 2 a § 3 odst. 2 a 3 a částku existenčního minima stanovenou v § 5 odst. 1 může vláda zvýšit nařízením v pravidelném termínu od 1. ledna, a to podle skutečného růstu nákladů na výživu a na ostatní základní osobní potřeby vyjádřeného růstem příslušného indexu spotřebitelských cen za domácnosti celkem (dále jen „příslušný index spotřebitelských cen“) ve stanoveném rozhodném období za podmínky, že příslušný index spotřebitelských cen vzroste od počátku rozhodného období alespoň o 5 %.

(2)    Vláda může nařízením částky životního minima stanovené v § 2 a § 3 odst. 2 a 3 a částku existenčního minima stanovenou v § 5 odst. 1 zvýšit též v mimořádném termínu.

(3)    Rozhodné období podle odstavce 1 se určuje tak, že prvním měsícem tohoto období je kalendářní měsíc následující po posledním měsíci předchozího rozhodného období při posledním zvýšení částek životního minima a existenčního minima a posledním měsícem rozhodného období pro zvýšení částek životního minima a existenčního minima v pravidelném termínu je září kalendářního roku, který předchází kalendářnímu roku, ve kterém dojde ke zvýšení částek životního minima a existenčního minima; v případě, kdy došlo ke zvýšení životního minima a existenčního minima v mimořádném termínu, je prvním měsícem tohoto období kalendářní měsíc následující po posledním měsíci zohledněném mimořádným zvýšením.

(4)    Růst příslušného indexu spotřebitelských cen se zjišťuje z údajů Českého statistického úřadu.

§ 10 Přechodné ustanovení

Pro účely prvního zvýšení částek životního minima a existenčního minima podle tohoto zákona je prvním měsícem rozhodného období říjen 2006.

§ 11 Zrušovací ustanovení

Zrušuje se:

1.       Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu.

2.       Nařízení vlády č. 245/1994 Sb., kterým se zvyšují částky životního minima a dávky pěstounské péče.

3.       Nařízení vlády č. 281/1995 Sb., kterým se zvyšují částky životního minima.

4.       Nařízení vlády č. 219/1996 Sb., kterým se zvyšují částky životního minima.

5.       Nařízení vlády č. 123/1997 Sb., kterým se zvyšují částky životního minima.

6.       Nařízení vlády č. 42/1998 Sb., kterým se zvyšují částky životního minima.

7.       Nařízení vlády č. 56/2000 Sb., kterým se zvyšují částky životního minima.

8.       Nařízení vlády č. 333/2001 Sb., kterým se zvyšují částky životního minima.

9.       Nařízení vlády č. 664/2004 Sb., kterým se zvyšují částky životního minima.

10.   Nařízení vlády č. 505/2005 Sb., o zvýšení částek životního minima.

§ 12 Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2007.


Diskuze, názory a zkušenosti:

6 komentářů k “Zákon o životním minimu (Zákon č. 110/2006 Sb.)”
  1. anna napsal:

    Prosím poraďte už nevím na koho se obrátit.Jsem matka samoživitelka 4 letého dítěte a mé příjmy jsou 2000 výživné,500 přídavek na dítě,1646 příspěvek na živobytí a příspěvek na bydlení 4650kč,proč mi zamítají doplatek na bydlení,když nájem platím 5901kč a elektřinu+plyn 720kč.
    Musím ještě doplácet z životního minima a nebo mi musí zůstat celá částka?
    Někdo je sám ve stejném bytě bere existenční minimum a platí mu celý byt,ještě mu poradí ať si zvedne zálohy ať nemá vysoké nedoplatky za vodu atd.Velice Vám děkuji za odpověď

    • Bohužel vám nejsem schopen poradit. U dávek na bydlení se zohledňují normativní náklady na bydlení, to jestli se jedná o družstevní, nájemní byt nebo byt v osobním vlastnictví. Dále záleží na velikosti města a počtu lidí, které mají v daném bytě trvalé bydliště.
      V zákonech také nikde není řečeno, že vám stát musí z dávek pokrýt kompletní náklady na bydlení. Pokud jsou vaše náklady na bydlení vyšší než normativní nebo pokud máte vyšší příjem, může vám být prostřednictvím dávek hrazena pouze část nákladů.

  2. Lenka Veselá napsal:

    Dobrý den, nebydlím na adrese trvalého pobytu, kde bydlí moji rodiče. Žiji se synem, přítelem a bratrem u babičky po dobu více než dva roky. Které osoby lze a mám započítat do společně posuzovaných osob pro výpočet Životního minima? Trvalý pobyt tam má jen babička. A co všechno je potřeba pro výpočet doložit? Děkuji.

    • Okruh společně posuzovaných osob je u životního minima určený zákonem, konkrétně se jedná o zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu § 4, především písmeno 1 až 6.
      Pro samotné životní minimum není rozhodující kdo má v bytě trvalé bydliště, ale, kdo zde skutečně bydlí (trvalé bydliště se posuzuje jen u některých sociálních dávek, jako jsou např. přídavky na bydlení).:

      (1) Společně se pro účely tohoto zákona, není-li dále stanoveno jinak, posuzují
      a) rodiče a nezletilé nezaopatřené děti,
      b) manželé nebo partneři podle zvláštního právního předpisu2a); za partnera se pro účely tohoto zákona považuje také partner, se kterým občan členského státu Evropské unie uzavřel registrované partnerství na základě právních předpisů jiného členského státu Evropské unie, pokud tyto právní předpisy upravují vzájemnou vyživovací povinnost mezi partnery,
      c) rodiče a
      1. nezletilé děti, které nejsou nezaopatřené,
      2. zletilé děti, pokud tyto děti společně s rodiči užívají byt a nejsou společně posuzovány s jinými osobami podle písmene b) nebo d),
      d) jiné osoby, které společně užívají byt, s výjimkou osob, které písemně prohlásí, že spolu trvale nežijí a společně neuhrazují náklady na své potřeby3).

  3. Lucie napsal:

    Dobrý den,chtěla bych se zaptat,zda pro výpočet přídavku na díte je započítano odstuné jako přijem?(výpovědi ze zaměstáni).Děkuji

    • Odstupné vám zaměstnavatel vyplatí jsou součást běžné čisté mzdy, je to tedy příjem stejně jako normální výplata

  • Partneři magazínu

    Nebankovní půjčka dostupná pro každého online, peníze ihned na účtu
  • Naposledy hledáno: