K čemu slouží životní minimum

Zákon specifikuje pojem životní minimum jako minimální hranici peněžních příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Odlišným pojmem je minimum existenční, kde je definice totožná, ovšem doplněna o dovětek – na úrovni umožňující přežití.

Jak přežít s životním minimem

Životní minimum jednotlivce, tj. osoby, která žije sama, činí v letošním roce 3 410 Kč. Přestože tato částka nezohledňuje náklady na bydlení, protože je určena, jak již výše uvedeno, k zajištění výživy atd., jednoduchým výpočtem snadno zjistíte, že to znamená něco málo přes 100 korun na den. Za předpokladu, že tuto částku má k dispozici osoba aktivní na trhu práce – a nemyslete, není málo ani takových, odpočtěte náklady na dopravu, zejména u starších osob pak i nezanedbatelné náklady na lékařskou péči. Náklady na telefon, případně pojištění – a částka určená na den se povážlivě tenčí.

Životní minimum je skutečně určeno k zajištění toho nejzákladnějšího a teoreticky na něm lze přežít jen krátkodobě. Po několika měsících by se vám s největší pravděpodobností začaly hromadit složenky, ušetřit třeba na boty, je v podstatě nemožné.

Proč?

Přestože se předchozí výčet může zdát drastický, účelem životního minima má být pouze umožnění přežití po nezbytně nutnou dobu a jeho výše (respektive níže?) má člověka motivovat k tomu, aby se pokusil svou životní situaci nějakým způsobem změnit. Bohužel ceny zboží a služeb v porovnání s výší mezd a důchodů často reálně nic takového neumožňují.

Výchozí údaj pro výpočet

Vládou stanovená výše životního minima je výchozím údajem pro výpočet většiny sociálních dávek. Např. na dětské přídavky nebo porodné dosáhnete tehdy, nepřesáhnou-li vaše příjmy 2,4 násobek životního minima. S výší životního, respektive u dospělých existenčního minima bude kalkulováno i v případě žádosti o dávky v hmotné nouzi. Zohledňovat výši životního minima by měly ale také např. soudy při určování výše vyživovací povinnosti, a to, pozor na to, oboustranně.